č.p. 67 Kolářství Linhart
Ve vzpomínkách našich pamětníků se dochovalo kolářství Linhartových, které se zabývalo výrobou a údržbou zemědělského nářadí – trakařů, žebřiňáků, násad, hrábí, loukoťových kol a saní.
Obecní kolář, Josef Linhart, se živil především výrobou vozů a žebřiňáků pro zemědělce, protože ty byly nedílnou součástí osobních i nákladních dopravních prostředků, kár, koleček i trakařů. Historie této živnosti sahá do první poloviny 20. století. Začátkem dvacátých let koupil Josef Linhart v Kostelní Lhotě dům, prostorově kratší, a tam si zřídil kolářství. V nové dílně později zaměstnával i učedníka. Pro suroviny jezdil do lesa, pokácel si dubové stromy, nechal si je nařezat, případně si je nařezal sám a usušil. Z jeho dílny vycházely různé výrobky. Bylo to hlavně proto, že kolářské řemeslo má velkou schopnost pracovat s masivním materiálem a dokáže tento materiál zpracovávat.
To však netrvalo dlouho. S nástupem aut se přestaly vyrábět dřevěné vozy a znárodnění v 50.letech bylo pro živnostníky devastující. Josefu Linhartovi stát nic nevzal, ale byl převeden do družstva, kde se věnoval zedničině a práci se dřevem. Dále si však udržoval staré řemeslo a načerno vyráběl drobné zakázky, a to i přesto, že ho sousedé několikrát udali. Díky dobrému jménu a jeho kvalitní práci se však za něj většina přimluvila, a nechala ho tvořit. Raději vyráběl pro Hořátev, která platila hned na rozdíl od Kostelní Lhoty, odkud peníze dostávali až po žních. Na toto řemeslo už nikdo v Kostelní Lhotě nenavázal. Josef Linhart byl velice hodný člověk, pro druhé by se rozdal. Anna Linhartová, jeho žena, byla známá ,,metrnice,, s pěkně prořízlou pusou. Svou povahou ale uměla ochránit svého manžela a usměrňovala zákazníky, aby se pan Linhart neudřel.
Linhartovi v nepředstavitelné lásce prožili společných 60 let. Každou neděli jezdili ve 12 h autobusem do Poděbrad a s poděbradskou partou se procházeli po lázních nebo navštěvovali kavárny v hotelech Praha nebo Bílé růži. Vraceli se pravidelně spojem v 18 h zpět do Kostelní Lhoty. Manželé Linhartovi celý života jedli polévku i druhé jídlo z jednoho talíře, vodili se za ruce a prosluli tak doslova labutím manželstvím. Anna Linhartová umřela v nemocnici v Nymburce, den na to Josef Linhart v Kosmonosech. Pohřeb v roce 1990 měli společný. Navzdory politické situaci byl Josef Linhart schopen v Kostelní Lhotě udržet tradiční práci se dřevem a nikdy svou práci nepřerušil. Lze ho tedy právem nazvat pan živnostník
Lhota zmizelá
