Čtvrt hodiny na jihovýchod od Velimě leží osada Vítězov ( 211 m n.m.)
Ve vsi počítají se 64 domy se 430 obyvateli Čechy (146 na 1 km2).
Mužů napočteno 218, žen 212; osob od 16. roku 89 m. 73ž., produktivních 116 m.
123 ž., přes 60 let 13 m. 16 ž.; svobodných 130 m. 112 ž.; ženatých a vdaných 80
m. 80 ž., ovdovělých 7 m. 21 ž., katol. 285, evang. bel. v. 143, israel. 2;
čísti a psáti zná 175 m. 171 ž., jen čísti 5 ž., nezná 42- 37 m. 37-34 ž.
Dle zaměstnání jsou: 26 rolníků, 2 hostinští s kupeckými krámky, 1
kramář, 1 kovář, 1 obchodník koňmi, 1 zedník, 1 tesař, 1 bednář, 7 skalníků, 1
krejčí, 2 obuvníci a ostatní tovární a zemědělští dělníci.
Kat. rozloha činí 2-94 km2. Roli 268 ha 85 a 52
m2, zahrad 4 ha 98 a 86 2m, pastvin 6 ha 10
a 83 m2, zastav. 4 ha 05 a 34 m2, cest atd. 10
ha 31 a 18 m2. Obec drží 73 a 65 m2, veřejný statek 7
ha 17 a 68 m2, spolek starousedlých 22 ha 86 a 87 m2,
jednotlivci 260 ha 28 a 78 m2.
Půda pozemků je diluviální
hlína se spodinou z losu; na jihovýchodě vyčnívá a zní na povrch skála
rulovitá a na západě jsou písčitě stráně s vrstvou naplaveného písku do
výše 10 m.
Roku 1897 bylo tu: 34 koně 190 kusů hov. dobytka, 1 ovce, 23 kozy, 90 vepřů a
2 úle.
Poštovní, telegrafní a železniční stanice je ve Velimi.
Vítězov
je místní a katastrální obcí, přifařen a přiškolen je k Velimi.
Daní
platilo se (r2 1898) 2971-44 zl., obecních přirážek není.
Spolků není.
Názvy tratí:
Role: Na Dilcích, na Ostrově, na Harfě, na Okrouhlíku,
v Luhách, na Větrníku, nad písečníkem, u Slunce, u Císařské silnice, nade
Vsi, na Křídle, u Cihelny, u Skály, u Hrušky, v Neckách, pod Skalou, na
Hlince, na Proutku, u Nové Vsi, na Dlouhých, v Trativodě, na Stráni,
v Rybníku.
Paměti
Ves Vítězov zvala se za starodávna Kel (Kly), snad po nedalekém vrchu, kterýž jako kel ze země se tyčí.
Zachovalých nálezů starožitných z Vítězova není. Dle sdělení p. Jos. Cabrnocha objevila se při orbě pole jeho „na Okrouhlíku“ nejednou hliněná nádoba dosti velkým kamenem přikrytá. Týž rolník přeoral za svou stodolou na obecním poli hliněný zelný džbánek, v němž bylo na 300 kusů peněz nejstaršího rázu.
Osada Kly, jak již bylo při Velimi vypravováno, byla s touto od nejstarších časů příslušenstvím hradu Poděbradského. Dne 8. března 1299 prodal Ortlin, rychtář Kolínský, svůj dvůr ve Klích s povolením královským Albrechtovi, synu Dětvínovu z Kutné Hory. Držely se k němu tři lány rolí vysazené právem zákupným od komory královské, kteréž byly ode všeho platu osvobozeny. (RD. II. 1205.) Král Jan Lucemburský potvrdil toho listu dne 29. srpna 1319, když byly zatím ty lány přešly na Syboka Schepnera z Kutné Hory. Potom držel ten dvůr Heicman z Rosenthalu, rovněž Horník; když tento smrtí sešel, slíbil 27. srpna 1356 Karel IV., že chce Kláru, vdovu po Heicmanovi zůstalou, při svobodách těch tří lánů nechati a ochraňovati. (PA. IX. 318.)
Máme za to, že tentýž dvůr držel r. 1388 Michal z Bříství (H. XH. 247), a r. 1398 prodal jej Martin Starokolínský za 400 kop č. Haškovi (Hešlínu) z Kolína. (Nejst. kn. Kolín.)
Vedle urbáře z r. 1553 byli ve Klech tito usedlí:
V 1. 1598 - 1613 skoupila komora královská dvory selské ve Klech a založila na místě nich nový dvůr poplužní s ovčínem, jemuž se říkalo dvůr Kelský. Roku 1651 náleželo k němu rolí orných 13 lánů 4 1 záhonův. Potahů se chovalo 20 kusů. Na zimu vyseli pšenice 120 strychů, žita 170 s., na jaro pšenice 10 s., ječmene 70s., ovsa 180s., hrachu 20s. Třetí zvůr úhorem zůstávala. Krav dojných chovalo se 30, dobytka jalového rohatého 15 kusů, svinského 40: pernaté drůbeže s dostatek a s potřebu. Při témž dvoře nacházela se štěpnice, z níž za ovoce, když se urodí, utržiti se může více méně 30 kop gr. Roku 1651 se na ní obrodilo, a poněvadž jinde okolo žádného ovoce nebylo, strženy za ně 34 kopy 17 gr. 1 pen. míš. V ovčínu chováno bahnic 800 kusův. (Pam. kn. farní.).
Zprávy o stavu panství Poděbradského z r. 1744 ukazují nám stav dvora Kelského o sto let později. Na zimu zaseto bylo 56 kop záhonů, a to: pšenice 115str. 2 věr., žita 124 str.; na jaro zaseto 50 kop 45 záhonů, a to: ječmene 227 str. 1 věr., hrachu 14 str. 3 1 v., prosa 1 str., semence 3 str. 3 v.; v úhoru zůstalo 35 kop 15 záhonův. Dobytka chovalo se: býk roční 1, letošních 27, krav dojných 20, jalového rohatého staršího 4, letošního 27, prasnic 10, kanec 1, prasat do 1 1 léta 50, prasat do půl léta 50, krocanů kohout 1, slepic 6, houser 1, hus 6, kačer 1, kachen 6, kohouti 2, slepic 30. V ovčínu byly 673 ovce staré, 191prostřední, 251 roční, 18 beranů starých, 28 mladých a 3 staří skopci, 167 prostředních a 252 mladí. Ovčáci chovali 95 bahnic a 60 ovec mladých. Pro příště měli chovati jen 800 ovec. Při dvoře byly 2 veliké sady o 13 záhonech, osázené hrušněmi, jabloněmi a slívami. Do rybníčka se dávalo 15 kop násady kapří. (AP.)
Roku 1778 rozdělen jest dvůr Kelský na menší usedlosti, a nově povstalé vsi dostalo se po tehdejším germanisujícím způsobu názvu Siegfeld, na paměť vítězné bitvy nad Prusy u nedalekých Chocenic. V Josefinském katastru jmenují se (r. 1785) tito osadníci siegfeldští: 1. Jan Rychnetský, 2. Václav Jíra, 3. Jann Antonín, 4. Martin Kratochvíl, 5. Matěj Pardubský, 6. Václav Žák, 7. František Kolařík, 8. Jiří Cabrnoch, 9. Matěj Plachý, 10. Josef Vorlíček, 11. Václav Mirel, 12. Václav Kosina, 13. Václav Holla, 14. Matěj Řezáč, 15. Vojtěch Škopek, 16. Karel Pokorný, 17. Jan Klášterský, 18. Jan Kubíček, 19. Jan Zálabák, 20. Jan Ďoubal, 21. Matěj Slabý, 22. Martin Moravec, 23. Václav Svoboda, 24. Jakub Málek, 25. Václav Holan, 26. František Němeček, 27. Jakub Chládek, 28. Prokop Sixta, 29. Jan Lahoda, 30. Martin Kratochvíl, 31. Pavel Lošman, 32. Jan Pňovský, 33. Pavel Kreml, 34. Matěj Kůrka, 35. a 36. Jakub Švančara, 37. Pastouška. (AZ.)
Do r. 1843 vzrostla obec na 49 domů se 356 osadníky. V novější době zaměněno jméno její Vítězov.