Peníze a Čechy: kdy vznikla koruna? V českých zemích se jako první mince objevily keltské zlaté mince zvané duhovky okolo 400 před. n. l. Jejich největší nález pochází z tzv. podmokelského pokladu, nalezeného v roce 1771. Díky obchodu se v té době u nás začaly objevovat také římské denáry, solidy a řecké statéry. Někdy po roce 970 za vlády knížete Boleslava I. se u nás začaly razit první stříbrné denáry a okolo roku 1220 stříbrné brakteáty (Přemysl Otakar I.). Neznámější českou minci - pražský groš - začal razit český král Václav II. v Kutné Hoře, kam přenesl tehdejších 17 mincoven, v roce 1300, za pomoci italských fiančníků. Ti se také podíleli na vydání proslulého českého horního práva - Ius Regale Montanorum, které se na několik příštích staletí stalo vzorem pro podobné právní normy v okolních zemích. Pražský groš se stal na několik století uznávaným mezinárodním platidlem. Ražbu mincí řídil "mincmistr na Horách Kutných", od roku 1462 zvaný "mincmistr Království českého". Z jedné pražské hřivny o váze 253,14 g se razilo 60 grošů, tedy jedna kopa. Za zmínku stojí zlaté florény krále Jana Lucemburského a zlaté dukáty Karla IV., které zvyšovaly prestiž českých panovníků. Ve 20. letech 16. století nastává tzv. tolarové období. Trh vyžadoval mince vyšší hodnoty, než byly pražské groše, a protože na ražbu zlatých mincí nebyl k dispozici dostatek zlata, začaly se v Jáchymově razit velké stříbrné mince zvané "Joachimsthaler Guldengroschen", krátce "thaler" neboli tolar. Prostřednictvím obchodu a lipských výročních trhů se velká část z několika milionů tolarů dostala i do zahraničí. Jáchymov se svými čerstvě nalezenými stříbrnými doly zastínil i královskou mincovnu v Kutné Hoře, která i nadále razila pražské groše a drobné tzv. bílé a malé peníze. Za císařovny Marie Terezie byla v českých zemích zavedena tzv. konvenční měna. Zlatý dukát se dělil na krejcary. Roku 1747 se 10 stříbrných tolarů rovnalo 20 zlatým dukátům. V roce 1760 byla, v důsledku špatného stavu hospodářství po válkách o tzv. habsburské dědictví, zavedena drobná měděná mince (grešle, fenik) jako první kreditní platidlo. Pro velké částky byly v roce 1762 zavedeny papírové bankovky - tzv. bankozettle - bankovky. Z pověření státu je vydávala Vídeňská městská banka. Jejich emisní hodnota se v letech 1794-1811 v důsledku napoleonských válek zvýšila z 32 milionů zlatých na 1,060 mld. zlatých. Toto inflační oběživo se stalo příčinou státního bankrotu v roce 1811 - hodnota měděných mincí i bankocetlí klesla na 1/5. V roce 1856 byla zavedena tzv. rakouská měna s měnovou jednotkou "zlatý", která se dělila na 100 dílů. V roce 1892 došlo k další změně, byla zavedena tzv. korunová měna. Rakouská a korunová měna se vyměňovala v poměru 1 : 2. Z výměny bankovky v hodnotě 5 zlatých za 10 korun se vyvinul výraz "pětka" pro desetikorunu, který se udržel zčásti dosud. V únoru 1919 se oddělila měna nového československého státu od inflační válkou znehodnocené měny okolkováním a vznikla koruna československá - Kč. Podle encyklopedie Pavla Juříka |