V měsíci lednu 1910 nastoupil na faru do Kostelní Lhoty duchovní František Wolf. Byl literárně činný, např. přeložil Životopis svaté Zity od hraběte Ledochoroského a sepsal rovněž Životopis arcivévodských manželů Karla a Zity. Obě tyto knihy zaslal ve skvostně vypravených exemplářích na císařský dvůr do Vídně a zanedlouho přišel děkovný telegram arcivévodkyně Zity. Zde je patrně počátek přízně, kterou arcivévodský pár projevil i svojí návštěvou v Kostelní Lhotě.
 
     Arcivévoda Karel, který se stal v roce 1916 posledním rakousko-uherským císařem a králem českým, dorazil do Kostelní Lhoty dne 2.března 1912. V naší obci se stavil cestou ze Staré Boleslavi do nové posádky svého dragounského pluku v Haliči. Navštívil také školu, kde se podepsal do kroniky. O události psaly i dobové noviny.
 
     Se svou manželkou Zitou přespal arcivévoda Karel na faře. Arcivévodkyni se po devíti měsících narodil syn Otto Habsburský.
 

      Karel se narodil v roce 1887 jako syn arcivévody Oty, který byl bratrem následníka trůnu Františka Ferdinanda d'Este. Mladý arcivévoda Karel prožil velkou část svého života v Čechách a proto uměl velmi dobře česky. V roce 1908, po skončení studií v Praze na Karlově univerzitě, ho císař František Josef I. povolal do Brandýsa nad Labem-Staré Boleslavi ve funkci velitele 5.eskadrony 7. pluku lotrinských dragounů. Po veselém životě císařského důstojníka bylo třeba pomýšlet na sňatek.
V roce 1909 se ve Františkových lázních setkává s princeznou Zitou z rodu Bourbon-Parma. Dne 14.6.1911 byly zásnuby a 21. října 1911 mají Karel se Zitou svatbu.
      V březnu 1912 přišel rozkaz k přesunu do východní Haliče a 1. listopadu téhož roku byl povýšen do hosnosti majora a převelen do Vídně.
Rovněž v roce 1912 se Karlovi a Zitě narodil syn, který dostal po dědečkovi jméno Otto.
      Po sarajevském atentátu v roce 1914 na svého strýce Františka Ferdinanda se stává Karel následníkem trůnu. A když dne 21.listopadu 1916 umírá František Josef I., arcivévoda Karel František Josef se stal Karlem I., císařem rakouským a králem českým. V roce 1917 zmírnil tresty smrti odsouzeným českým politikům dr. Kramářovi a dr. Rašínovi, kteří byli po amnestii propuštěni.
      Na konci své krátké vlády (1916 až 1918) se pokusil o přechod Rakousko-Uherska k federativnímu státu. Monarchii se snažil zachránit i ústupky českým a všeobecně slovanským požadavkům po autonomii. Neuspěl především kvůli odporu maďarských a německo-rakouských nacionalistů. Také nově utvořená exilová československá Národní rada v čele s profesorem T.G.Masarykem tyto snahy o autonomii národů v rámci federalizované říše rázně odmítla a prosadila vznik samostatného Československa. Císař Karel I. umírá v exilu na ostrově Madeira 1.dubna 1922 ve věku pouhých 35 let. Jeho manželka Zita se dožila 92 let (zemřela v roce 1989).

      Poslední český král byl dne 3.října 2004 poslán papežem na cestu, na jejímž konci může být prohlášen za svatého. Jan Pavel II. v bazilice svatého Petra ve Vatikánu blahořečil za přítomnosti zhruba 30 000 věřících pět postav z minulosti včetně posledního rakousko-uherského císaře a českého krále Karla I. "Doufám, že císař Karel bude sloužit jako příklad, zvláště pro ty, kteří dnes v Evropě nesou politickou odpovědnost," prohlásil papež během ceremonie a zdůraznil, že Karel odsuzoval první světovou válku a všemi silami se pokoušel o její ukončení.
Blahořečení přihlížela i tisícovka potomků habsburské dynastie, mezi nimiž byli i čtyři dosud žijící synové císaře. Nejstarší syn Otto žije v Německu, Stephan v Maďarsku, Karl Ludwig v Belgii a Felix v Mexiku. Rakouský prezident Heinz Fischer účast na ceremonii odmítl s tím, že není katolík. Rakouskou politickou scénu ve Vatikánu zastupoval šéf parlamentu Andreas Khol.
 
      Pro vídeňského arcibiskupa a kardinála Christopha Schönborna je Karel I. jediný válečný vůdce, který respektoval vatikánská nařízení a usiloval o mír. To tvrdí také nejstarší císařův syn Otto, který byl v letech 1994 - 1999 poslancem Evropského parlamentu. "Můj otec chtěl pro mír udělat vše," řekl Otto von Habsburg, pro kterého je blahořečení otce slavností pro celý podunajský prostor, střední Evropu a její národy, které kdysi žily v monarchii. V pozadí snahy o blahořečení stála především vdova po císaři Zita, která se nikdy nevzdala myšlenky na obnovení monarchie. S osobou císaře souvisí nejméně jeden zázrak. Jistá smrtelně nemocná polská jeptiška v Brazílii, která se modlila za Karlovo blahořečení, se pak zázračně uzdravila.
      "Celkově Karla I. hodnotím jako kladnou postavu, která prý skutečně upřímně usilovala o mír. Jestli si však zaslouží blahořečení, to posoudit neumím," řekl český historik Jiří Pernes.